k zamyšlení
,,Ztrácím se v tvých pohledech, v tvých gestech! V tobě! Prostě tě nechápu Bety!" Sklopí oči Adam poodejde o kousek dál. Bety zůstane stát jako přikovaná. Do teď spolu byli štastní, nic jim nechybělo, skvěle si rozuměli, ještě před pěti minutami se smáli a radovali a najednou přijde tak hloupá věta. Kde se to v něm vzalo? Proč to řekl? Teď a tady?!
,,Proč, proč to říkáš?!" Vykoktá vyvedená z konceptu a posadí se na lavičku, kterou má metr za sebou. ,,Víš, Bety.. ty si chvíli veselá, hodná holka a za chvíli jsi někým úplně jiným! Protivná a zlá! Proč jsi mi teď řekla, že se ti líbí Marek?!" Zavrtí hlavou Adam a posadí se vedle ní. Nechytí jí za ruku, jen jí kouká do očí ve kterých se snaží najít odpověď.
,,Ale.. to bylo ze srandy! Prostě se mi líbí když žárlíš.." Zasměje se, ale když vidí, že tohle vysvětlení Adamovi nestačí, zase zvážní. ,,Ale opravdu.. už toho nechám!" Zesmutní. Slíbila to už několikrát, tak proč to pořád dělá?! Proč ho pořád provokuje a ubližuje mu?!!
,,Víš, Bety.. možná by sis měla uvědomit, co pro tebe vlastně jsem a jestli mě ještě chceš! Až si budeš jistá, ozvy se!" Rozhodne Adam , vstává, ale Bety ho chytí za ruku a rozpláče se. ,,Adame, neodcházej! Bojím se, že odejdeš a už se nikdy nevrátíš!" Udělá na něj svoje psí oči, ale tentokrát nezabírají. ,,Víš, někdy sedíš vedle mě, jsme od sebe kousek a přitom ty jsi tak daleko! Vůbec to nepobírám! Musím o tom všem přemýšlet Bety! Děláš ze mě občas pěknýho vola!" Vytrhne se jí. Kouká, jak se jeho záda vzdalují, mizí za zatáčkou. Zůstane sedět v parku sama a neví, jestli se Adam někdy vrátí. Mrzí ji, že se tak chová. Neustále ho provokuje, občas se i vymluví z rande, protože chce být s kamarádkou na kterou nemá čas, ale miluje ho!!! Nikoho takhle nemilovala, je to pro ní vzácný a přitom tak.. nevzácný vztah?!
,,Dej mi pusu!" Řekne mu následující den, když na ní čeká u školy. Ani se nepohne. ,,Adame, prosím!" Zesmutní, ví že tohle nevěští nic dobrýho!
,,Bety chci to skončit!" Řekne vážně, v jeho očích je lesk, jeho rty pevně semknuté, jeho pohled ledový a jeho tělo třesoucí. ,,Adame!!! Adamku to ne!! Lásko, vím že svý chyby mám, ale já to napravím! Prosím, neopouštěj mě!" Začne hystericky plakat, je jí jedno, že se po ní otáčejí spolužáci i lidi z vyšších ročníků. Teď je jí jedno všechno. ,,Hele, támhle ti jde Marek!" Řekne jen, otočí se a odchází. Dívá se za ním zaslzenýma očima. Naposledy vidí tu postavu s hnědými vlasy oblečenou v černém tričku a džínách, jak se ztrácí v davu. ,,Sbohem Adame!" Zašeptá a utíká, ani neví kam.
Teď už nepláče. Teď už se nesměje. Teď už nejí ani nepije. Teď už jen leží na nemocničním lůžku. . Venku se stmívá, voní jaro. Otevřou se dveře a vejde do nich hnědovlasý kluk. ,,Bety!" Zašeptá, políbí děvče na čelo, vezme její ruku do své a dlouhé hodiny u ní sedí. Celou noc jí vypráví, jak moc mu chybí její úsměv. Celý další den pláče, jak moc mu chybí její milá slova. Další dny pláče, ať se mu vrátí ta krásná, veselá a provokativní princezna!
Když jí mají po měsíci odpojit od přístrojů na přání rodičů, její kluk ji svírá v dlaních ruce a říká ,,Bety, jsi jediná, koho jsem kdy miloval! Vzbuď se, nebo budu muset za tebou tam nahoru do nebe!" Cítí pohyb prstu a poté si všimne, že se jí pohnula víčka. Řekne to všem, ale nikdo mu nevěří. Hned ten večer dívku odpojí od přístrojů a ona tiše zemře. Mohla se probrat, ale nikdo mu nevěřil. Přesně v tu chvíli, kdy ji odpojí od přístrojů Adam přestane z ničeho nic dýchat. Ani ten největší odborník nedokáže vysvětlit, na co 18 letý kluk mohl umřít! Infarkt?! Jediné, co napadá mě je, že neunesl tu psychickou zátěž, stesk, bolest. Prostě mu selhalo srdce následkem psychického stavu.
Když se podíváš na nebe, možná se ti vybaví spoustu věcí. Mě se vybaví, že každý člověk, kterého jsme ztratili a milovali tam na nás čeká a my se s ním setkáme. Stejně tak, jako se setkala Bety s Adamem
 |