příšerka ET

No jo, jak tak v posledních dnech polehávám, říkám si, že jsem zase už dlouho nic nenapsala. Abych řekla pravdu, chybí mi tak trošku vůle si k tomu sednout:-)
A co že se to vlastně děje? Nejsem si úplně jistá, ale myslím, že by bylo dobré trochu upřesnit svůj aktuální zdravotní stav. Ten sice vyvolává spokojený úsměv na tváři mého ošetřujícího lékaře, na mé však nikoli:-)
Pominu-li fakt, že od té doby co jsem doma z nemocnice, neprožila jsem ještě jeden jediný den "normálně" (neustálá únava, svědění, které přešlo do otoků na rukou a nohou s bolestivostí kloubů, počáteční horečky přešlé v pravidelné zvýšené teploty - teď už i bez nich -, pálení očí s výstavním otokem kolem nich...), tak mě teď sejmulo sucho jak v ústech, tak v jícnu. Ono mě to sejmulo už min. sobotu. Je to nepříjemné hlavně v tom, že toho člověk moc nespolkne, a když už, v kombinaci s vyschlým jícnem je to asi takový pocit jako by vám vnitřek protahovali ostnatým drátem. Pan doktor měl fakt radost, prý to je moc krásná reakce. A já jsem tu radost měla taky, když jsem ho slyšela, protože je mi vcelku jedno jaká sračka mě potká v případě, že vím, že to je tak v pořádku. Ale tohle je fakt povedené..., během těch několika málo dní jsem dost zhubla. Až včera ve čtvrtek, to jsem byla na kontrole (vše v pořádku:-) ) jsem se malinko probrala, když mi pan doktor vyprávěl něco o umělé výživě.
Navíc jsem cestou k výtahu potkala ještě jednu známou paní doktorku a ta mi poradila mimo jiné žužlat si Vincentku. Což se mi velice osvědčilo a dnes už jsem do sebe přeci jen nějaké to normální jídlo dostala. Sice po troškách, ale nějak to prostě jít musí.
Všem mým známým, kteří toto čtou se tímto i omlouvám. I tohle psaníčko mě stojí dost sil. Pokud nebudu reagovat na nějakou sms nebo nezvednu telefon, je to prostě tím, že nemůžu. Hodně teď spím.

..........................................................................................................................................

15.4 2009

Třetí týden mého nemocničního pobytu uběhl jako nic, zatím mi to tady docela rychle utíká. Nic zásadního se nezměnilo. Krvinky se drží stále téměř na nule, ale to je v této fázi normální. Dostala jsem krevní destičky a i krev.

Pustila se do mě horečka. To proto, že jsem asi chytnula nějakého bacílka. Nevím jak a od koho, ale vzhledem k tomu, že můj imunitní systém je momentálně na bodě nula, mě to ani nepřekvapuje. A horečka se dá v pohodě zmáknout, existují daleko horší komplikace. Dostávám tedy navíc nějaká antibiotika a zároveň se zjišťuje o jakého bacila konkrétně jde.

Během týdne se mi uvolnily stehy, které drží kanylu, takže se mi musely znovu přišít. Asi to bylo tím, že tady v nemocnici se mi zdají poměrně divoké sny a hodně sebou hážu:-))

Jinak Tomášovi přivezli chodítko a už na něm zvládá první krůčky. Dávám tomu tak týden a bude běhat už i po chodbě, nemocniční pokoj mu bude malý. A to je super:-)

Nemyslete si, žijeme si tady dobře, fakt. Někdy třeba dostanu kompot, jahodový nebo broskvový (čerstvé ovoce nebo zelenina opět nepřipadá v úvahu) a ten si pak dáme jako dezertíček po obídku, sem tam slupneme čokoládku...jojo, neni to tady vůbec tak strašné;-) Samozřejmě bychom  raději byli někde jinde, ale není-li zbytí, musíme si to zpříjemnit tady jak nejlíp umíme. A to především tím jídlem a připouštím, že sem tam i pohledem na nějakou pěknou sestřičku(Tomík) nebo dokturka, konkrétně v mém případě se jedná momentálně jenom o jednoho Jediného (nezvyklý pocit:o) ), ale za to superiózní. Víc napsat nemůžu, už bych od něj nedostala nic dobrého (třeba superznačkové čokoládové bonbony)... :-)

tak se zatim mějte jsem unavená  jdu spinkat papa Hel.

No, jak tak koukám, tentokrát toho moc není, ale to je prostě tím, že se fakticky nic zásadního neděje, stále čekám a každý den je téměř jako přes kopírák. Jediný rozdíl je snad v množství krve odebírané každodenně do zkumavek:-)

K O N Č Í M ! ! ! !    N E Z V L Á D Á M TO ! ! !

MĚJTE SE TU FAJNE!!!

DÍKY ZA VŠECHNO,VŠEM!!!

MÁM VÁS RÁDA ,HELENA

odpusťte mi..........................