Miluji Tě?, ptám se. Nevím, snad. Byli jsme dobří přátelé a pak se něco zvrtlo. Vím, teď to nevrátím zpátky. Už je na vše moc pozdě. Ale na jednu věc není nikdy pozdě... na upřímnou omluvu.

Chtěla bych se Ti moc omluvit... chci se Ti podívat do Tvých vždy upřímných očí a říct Ti promiň.

Stýská se mi po okamžicích s Tebou. Cesta do neznáma, bylo to úžasné. Stýská se mi a chybí mi Tvá slova utěchy. Tvá podpora v těžkých chvílích, Tvé náslouchání... čtu si smsky od Tebe. Mám ty sms, kdy jsi mi psal mám tě moc rád. Čtu si je pořád. Dívám se na Tvé fotky,pořád na Tebe myslím. Pořád myslím na to, co všechno ......

Myslím na to, jak jsi mi jednou napsal to, že  i kdyby se stalo cokoli, že mě budeš mít vždycky rád jako kamarádku .Děkuji Ti za ta slova, to je jediné, co mě trochu utěšuje.

Vzpomínám, jak jsem Ti psala, že potřebuju, aby mě někdo miloval, abych cítila něčí lásku. Byl jsi to Ty, kdo mi napsal, že mě máš rád a ať se netrápím. To Ty jsi mi dodával odvahu, abych bojovala ....

Jen Ty jsi vždycky věděl, co právě potřebuju. Že potřebuju obejmout, slyšet milé slůvko, pohladit po tváři, setřít slzy a slyšet, že všechno bude zase dobré.

Promiň.